Mé skrovné zkušenosti s autostopem:

 


 

Mé zkušenosti:
 
Úvod
Bulharsko   ČR   Maďarsko   Norsko   Rumunsko   Řecko   Slovensko   USA   
V. Británie
 
Odkazy:
Dusan.pc -slany.cz/stop
Geocities. com/Eureka
Stopem. kvalitne.cz
Spolujizda.cz
 

home

e-mail

<fh>

 

Úvod
Nejsem skalní zastánce autostopu, nevyužívám ho k dlouhým cestám a nejezdím jím pro zábavu, ale využívám ho tam, kam se jinými prostředky dostat nelze, zrovna nic nejede, nebo chci-li výrazně ušetřit. Následující zkušenosti jsou převážně ze stopování ve dvou a s velkými batohy.
Sám když jedu svým autem a mám místo, a stopař nevypadá vyloženě odpudivě, tak beru, neboť si myslím, že nejde někde něco brát a zároveň to jinde nedávat, aneb aby mi na mých cestách někdo pomohl, pomáhám doma jiným já.
O tom, jak se má stopovat, koluje mnoho pravidel: slušně a světle oblečen, usmívat se, stát před místem, kde se dá zastavit, být dlouho viděn, aby si to řidič mohl rozmyslet, stopovat v místě, kde auta nejezdí moc rychle, atd. Pravdou nicméně je, že když řidič nikdy nikoho nevzal a ani ho to nikdy nenapadlo, či je rozhodnut stopaře nebrat, tak ho nevezme, děj se co děj. Na druhou stranu, když řidič chce stopaře vzít, tak mu zastaví i na nepřehledném místě, i když zrovna zývá, kouká jinam a má rozcuchaný vlasy.
Bezesporu je jasné, že holka, nebo dvě stopují snadněji, než pár, či jeden kluk. Dva a více kluků mají situaci o mnoho nesnadnější, ale taky se dá.

 

Bulharsko
Pokud na silnicích vládne aspoň nějaký provoz, stopuje se snadno a rychle. Jen je třeba se připravit na to, že silnicím vládnou straší auta než u nás, traktory a povozy, a silnice nejsou moc kvalitní, ale to dobrodruha spíše potěší než odradí. Berou i cizinci. Je třeba být ostražitější, ačkoli větší nebezpečí by hrozit neměla. Pozor, Bulhaři berou dopravní předpisy dost lehkovážně, občas projíždějí červené, zatáčky řežou protisměrem a nedodržují rychlosti. Ale nebojte, většinou se vyznají, i když slabé povahy mohou zažít perné chvilky. Řidiči zpravidla anglicky neumí, nicméně jsou milí a bulharština není zas tak odlišná od češtiny. Stopování je pohodové, známka 1-2.

Česká republika:
Stopuje se bez větších problémů, nejpravděpodobnější čas čekáni je 15-60min. Celkem snadné je dostat se do Prahy, z Prahy (velkého města) je to horší. Se stopem na dálnici nemám dobré zkušenosti (ptát se na pumpách je otrava a stopování u vozovky není povolené, policajti občas kontrolují, roku 2001 jsme platili pokutu - naštěstí jen 100Kč), na ostatních komunikacích je to dobré.
Stop u nás je poměrně bezpečný a dá se poznat mnoho zajímavých lidí, známka 2.

Maďarsko:  

Stopoval jsem jen čtyřikrát a z těchto zkušeností je jedna kuriosnější než druhá:  Poprvé jsme ve dvě!! v noci u hranic na vedlejší silnici chytili první auto, na které jsme mávli, po druhé v pět hodin ráno nám na dálnici, po které nic nejezdilo, zastavil kamión, a o hodinu a půl později i auto. Čtvrtá zkušenost byla neveselá, na hlavním tahu do Budapešti s obrovským provozem jsme strávili 4h, ale prý tam týden předtím stopaři vraždili... Řidiči anglicky moc neumí a domluva je to špatná, když umí jen maďarsky. Nejpravděpodobnější čas čekáni je asi 20-50 min, ale nevím, zkušeností je příliš málo.  Z nevšedních zážitků se ale zdá, že by stopování mělo být celkem v pohodě. Známka asi 2-3.

Norsko:  
V Norsku jsme stopovali od vlaku pod hory a zpátky, ale hlavně z Fauske až na Nordkapp a zpět do Narviku, což byla 4-denní jízda. Moc stopařů jsme neviděli, ale stopuje se dobře, průměrná doba čekání je tak 25min. Lidi jsou milí, příjemně se baví a rádi si kvůli stopaři i zajedou. Zvou vás i k sobě do domu a každej umí anglicky. Snadno jsme jezdili na dlouhé vzdálenosti a brali nás i cizinci. Jen není moc dálnic a lidi jezdí předpisově, a tak cestování neni moc rychlé, ale železniční síť je hodně řídká a autobusy drahé, tak se to vyplatí. Zajímavostí je, že jelikož se málo krade, tak lidé vozí věci zpravidla na sedadlech. Proto když ti zastaví, nejdříve probíhá procedura uvolňování místa a přemisťování bordelu ze sedadel do kufru či na podlážku. Stopuje se výborně, známka 1.

Rumunsko:  
Autostop je v Rumunsku hojně využívaný, a prý je běžné, že se za něj platí (srovnatelná cena s jízdným v autobusu či vlaku). Já však měl tu kliku, že ačkoli jsem jel stopem devětkrát, nemusel  jsem platit ani jednou. Auta zastavovala téměř hned, 20 minut už je neobvykle dlouhá doba. Často vás vezme povoz, či nákladní auto a není problém stopovat ve více (tj. více než dvou) lidech. I šest stopařů se bez problému vejde do jednoho auta, a též se nám stalo, že nás dva s velkými batohy vzali do Dacie, kde už byli čtyři lidi!! Země to pro stopaře zaslíbená.

Řidiči jsou milí, rádi si povídají, jazyk většinou neni bariéra, a darovaná zahraniční cigareta hned navodí lepší atmosféru. Jsou však i známé případy, kdy byl stopař svezen "dobrotivými" Rumuny, aby byl v zápětí okraden a s holým zadkem vysazen na silnici. Na to je třeba dávat pozor, ale těžko takového člověka odhadnout. Určitě je ale lepší nestopovat sám. Známka 2.

Řecko:
Stopování je obdobné jako u nás, průměrná doba čekání tak 3/4h, občas však jen 5, 10 minut. Většinou nás ale brali jen na malé vzdálenosti, cestování je tedy zdlouhavé, ale vzhledem k místním cenám, to stojí za to zvážit. Dvakrát jsme stopli auto i za tmy, výjimečně za chůze. Berou i cizinci, a my měli několikrát štěstí na zdomácnělé Albánce. Řidiči moc anglicky neumí, ale jsou milí, rádi poslouchaj hudbu velmi nahlas a jezdí velice dravě. Stopuje se celkem dobře, známka 2-3.

Slovensko:  
Na Slovensku jsem stopoval třikrát, dohromady 8,5h, a nikdy mi nic nezastavilo. Tato věta mluví za vše, stop na Slovensku je zkrátka mizernej. I zkušení stopaři, hovoří o obdobných zkušenostech, ačkoli se najdou i tací, kteří tvrdí, že se na Slovensku stopuje stejně (snadno) jako u nás. Tak nevim. Každopádně místní obyvatelé říkali, že na jihu a v okolí Bratislavy lidi stopaře neberou, protože se bojí. Mé zkušenosti jsou špatné, známka 4-5, raději jezdím vlakem.

USA:
V Americe jsem nestopoval, jen jsem se ptal místních, jestli je to obvyklé a jak snadné. Říkali, že záleží na státu. V Kalifornii se prý celkem stopuje, ale moc obvyklé a snadné to není. V autě jsem po státech ujel 2500mil a stopaře jsem nespatřil žádného. A na silnicích na velké vzdálenosti je dost malý provoz. Schůdný (a hodně dobrodružný) způsob by asi bylo stopování trucků. Jestli to někdo zkusil/zkusí, docela by mě to zajímalo. Pište!

Velká Británie:
Autostop je ve Velké Británii velmi vhodnou variantou cestování. Země je to naprosto bezpečná a ačkoli je tam stopování už dávno vyšlé z módy, tak stále výborně funguje. Já měl vždy jen ty nejlepší zkušenosti, čekání je tak max.!! do 20 minut, lidé jsou vstřícní a pomáhají se vším možným. Berou starý, mladý, chlapi, ženský, rodinky, v dešti, za tmy, i na blbejch místech! Ani 2 kluci s velkejma batohama situaci nestěžují. A především vzhledem k místním cenám se to velice vyplatí. Známka 1.